Z dějin zápasu: Z mnoha druhů zápasu, které byly ve starověku hlavně na evropském a asijském kontinentě pěstovány, je nám stále nejbližší způsob konaný Řeky při slavných olympijských hrách.

Závěrečnou součástí pětiboje byl zápas. Zápasilo se na speciálně upravených plošinách: půda byla zryta a byla na ni nasypána vrstva písku. Zápasníci se natírali olivovým olejem a potom se posypali pískem. Tělo tak bylo elastické a současně drsné, protivníka bylo možno uchopit obtížněji než je obvyklé. Podle současných poznatků vrstva oleje zmenšovala výdej tepla a zápasník se méně unavil.

Zápasilo se ve stoje, doba zápasu nebyla omezená. Používalo se různých hmatů a chvatů, podráželi se nohy a podobně. Prvním úspěchem bylo donutit soupeře kleknou na koleno, dotknout se půdy zády nebo hrudí.  Celkově zvítězil ten, kdo soupeře zdolal tímto způsobem třikrát.

Diváci především podporovali ty borce, kteří vítězili virtuózní technikou a nikoliv hrubou silou. Jestliže zápasník nebyl technicky na výši a techniku nahrazoval hrubostí, byl boj předčasně přerušen. Ne každé vítězství bylo považováno za čestné.